Ne všechny osudy lidí jsou
napsány jako jasná osnova klasické divadelní hry. Nemáme všichni dáno do vínku,
že nás slušně vychovají vzorní rodiče, že si vezmeme celoživotního partnera, se
kterým se nám do roka po svatbě narodí růžové miminko, které budem vylepovat na
všech sociálních sítích, aby se ostatní snadno přesvědčili, že se děj pěkně
drží osnovy. Hlavně žádné výchylky! To není žádoucí. Ano, není to žádoucí a ani
my sami si to nepřejeme. Jenže člověk si osud nevybírá, i přesto, že ho může
částečně ovlivnit.
Můj osud si se mnou pohrává jak
kočka s myší. Dal mi ošklivé dětství, ale svobodnou mysl, protáhul mě
desítky mizerných vztahů, ale dopřál mi milujícího manžela. Přihrál mi barák po
tchánovi, ale odepírá mi mít vlastní dítě. Co by za to daly ženský, který děcka
nechtěj. Když jsem ležela po prvním potratu v nemocnici, seznámila jsem se
s paní na pokoji. Byla po operaci dělohy a měla hrozný křeče, vybrali jí
celej spodek. Ptala jsem se jí, jestli už má nějaký děti. Měla na to roky. Řekla
mi, že si nechtěla porodem způsobovat žádnou bolest. Dobrej paradox, řekla jsem
si, krávo blbá, takhle nemáš nic a bolest tě stejně neminula. Přemýšlela jsem
pak, jestli má vůbec smysl snažit se jít proti vlastnímu osudu. Slyšela jsem o
manželském páru, kterému po cestě ze svatební cesty uletělo letadlo, které pak
havarovalo. Letěli druhým a říkali si, jaké mají štěstí. Když přistáli, jeli
autem domů, ale už nedojeli. Dohonil je jejich osud a vybourali se. Nepřežili. Je
mi skoro 31 let a ptám se, zda je mým osudem nemít dítě? Pořád tomu nechci
věřit a doufám, že mi osud alespoň jedno nadělí. Opravu by mi stačilo jen jedno
vlastní.
Na druhou stranu svůj osud
ovlivňujeme téměř každou chvíli tím, jak se rozhodujem. Já jsem toho naprosto
perfektním příkladem. Rozhodla jsem se totiž jednoho večera, že ještě nepůjdu
spát, ale zajdu s kamarádem na pivo. V baru jsem potkala svého
budoucího manžela, se kterým jsem se přestěhovala do Prostějova. Takže nejít
ten večer ven by znamenalo žít v Brně nebo v Moravské Třebové podle
toho, jak bych se rozhodla další den a taky třeba nikdy nepotkat Radka. A tak
je to se vším. Už to, na jakou školu se rozhodnete jít dost ovlivní váš další
život. Vlastně by se dalo tvrdit, že si osud tvoříme sami. Ale co ti
novomanželé, o kterých jsem psala? Jsou totiž dva druhy osudů. Jeden, který je
nám od narození dán a druhý, který si utváříme sami. Za ten druhý si částečně
můžeme sami a částečně za to může náhoda, kterou si lidé často pletou
s prvním typem osudu. Ovšem osud, se kterým se rodíme, je podle mého
neměnný. Zařadila bych do něj všechny dědičné a vrozené vady a taky délku
života. No…, možná ne až tak úplně délku života, jako způsob smrti. Způsobem
smrti pak nemyslím přesnou situaci, u které se to stane, jako spíš to, zda to
bude nehoda, nemoc, stáří, zda u toho bude člověk trpět nebo to bude rychlý jak
střela. Dokonce věřím i tomu, že je tento osud naprosto oddělen a nezávislý na
našem životě. Tím chci říct to, že neexistuje spravedlnost v našich činech
a hříších vůči smrti. Například moje babička. Nejhodnější ženská, která za
celej život nikdy nikomu nic špatnýho neudělala. Neznala křivýho slova proti
nikomu a oplácela zlo dobrem, umírala po mozkové mrtvici v nemocnici déle
než měsíc. Nepřipadlo mi to zrovna fér. Posledních 20 dní už byla
v hlubokém komatu a pohled na ni byl zdrcující. Zjevně tu nechala své
tělo, ale její duše už lítala jinde. Nevím, jestli si potřebovala před odchodem
něco vyřídit, ale docela mi to tak přišlo. Ptala jsem se pak své zenové
kamarádky, zda je možné, aby se reinkarnace stala v rodině a duše mé
babičky se mohla dostat do miminka, až otěhotním. Řekla mi, že jo, tak už se na
to hrozně těším. Babička měla totiž život dost na houby, tak ji tímto zvu do
tohoto světa znovu, aby ho mohla zažít jinak. Děda ji pořád hrozně komandoval a
ona musela lítat kolem čtyř dětí, stíhat domácnost a dědovu pobožnost, takže si
vůbec nic neužila. Jméno Renata je ideální, znamená znovuzrozená. Pokud to bude
kluk, bude to René. Prostě chci dát babičce novou šanci na lepší život, zaslouží
si to. Zároveň tímto prosím své anděly, aby ještě přehodnotili rozhodnutí o mém
osudu a dali mi možnost mít dítě. Existují přeci zázraky ;)
