Druhé pohlaví

(na téma: Sebepřijetí a přijetí druhých)

Celý život bojuju sama se sebou. Nejvíc asi s tím, že jsem se narodila jako žena.

Už od malička mi to nedělalo dobře. Necítila jsem se ve své kůži. Záviděla jsem klukům jejich nadhled, sílu a nadřazenost už jen proto, že mají pindíka mezi nohama. S kamarády jsem pomlouvala holky, jak jsou blbý a slabý. Snažila jsem se jim ve všem vyrovnat a z holek jsem byla vždycky nejrychlejší a nejsilnější. Myslela jsem, že mi to přinese obdiv kluků, což mi v dětství také přinesl, ovšem v pubertě už ne. Sice kluci stále pomlouvali blbé blondýny, o to víc se ale po nich otáčeli a snažili se je sbalit.. Vůbec jsem tomu nerozuměla a snažila se o to víc jednat jako kluk a ne jako blbá holka. Zájem o mě ale opadl úplně. Kluci, pokud se se mnou vůbec bavili, mě vnímali jen jako kamarádku, která jim poradí, když si neví rady s nějakou holkou. S tou blbou holkou, kterou před chvíli tak pomlouvali??? Proč nechtějí sbalit mě? Vždyť já jsem lepší než ona, já jim přeci rozumím nejvíc, nedělám všechny ty hloupé věci, co ostatní holky..  V čem je zakopaný pes? 

Bohužel ten pes byl ve mně. Problémem jsem si byla já sama už tím, že jsem nepřijala sebe samu jako ženu, chcete-li dívku. Bylo mi to odporné. Vždyť to byla přeci pravda! Holky byly fakt blbý! Jak bych jen mohla chtít být jednou z nich?!? 

Až dnes mi dochází, jak závažné je špatné chování mužů – otců, kteří takto vštěpují svým synům tuto hroznou a přežitou lež, která je jako jed na rtech, když ji žena slyší. Řekněte mi pánové, jak by vám asi bylo, kdyby vám od narození ženy tvrdily, jak jste hloupí a líní? Jak byste se tvářili, kdyby na vás někdo v dětství koukal při opravě autíčka a říkal: ten to nikdy nedokáže, to je jen blbej kluk. Holky jsou na tohle chytřejší, ty to opraví raz dva. Jenom se do toho zkuste vžít, jen si to představte.. Jednou v životě to celé otočte a sledujte naopak. Jen to jednou zkuste. Možná, že pak pochopíte, jak příšerné tohle chování je. Nadřazovat jedno pohlaví nad druhé. Odporná vlastnost. Je mi z vás zle. Nikdy vás nepříjmu a vždycky s váma budu vést tichý boj. A nebojte se, že nevyhraju: Ty máš svaly, já mám čáry – tak to bylo, je a bude. To, co jste si vyhráli silou, si my ženy vybojujeme bystrostí a rozumem. Nikdy nás vlastně nepřeperete, protože nebojujeme stejnými zbraněmi. Stále budete těmi meči máchat vedle nás. Nikdy nás netrefíte. Protože my ženy jsme v jiné dimenzi, ze které vás dokážeme ovládat a vždy meč úspěšně odvrátíme. Někdy i proti vám samým, když je potřeba. A potřeba je čím dál větší, čím jsem starší. Vlastně až dnes ve třiceti dvou letech po šestiletém vztahu a čtyřletém manželství začínám přijímat samu sebe a dokonce už i cítím něco jako úctu k mému pohlaví. Je teda pravda, že stále mužům závidím jejich přirození, když přijde na čůrání někde v lese, obzvlášť  v zimě, ale snažím se to vnímat už jen jako maličkou výhodu, která nemůže převážit kvality výhod ženy. 

Žena je mnohem moudřejší tvor než muž a možná proto se muž bojí a chrání před její bystrostí právě tím, že z ní od malička dělá hloupou holku, která stejně jednoho dne začne ovládat jeho svět. Ještěže si i toto žena dokáže v jistém věku uvědomit a proto muže ovládá velice opatrně a nejlépe tak, aby to vypadalo, jako by on ovládal ji. A ještě někdy někdo tvrďte o ženě, že je hloupá, cha cha! Žena je liška podšitá a přesně ví, co kdy říct a udělat, aby jí muž vyhověl. Umí muži polichotit a přitom mířit přímo na jeho hlavu. On to pochopitelně nevidí, ale jedná jako by mu šlo o život. Je krásné to sledovat. Začíná mě to teprve bavit a věřím, že zatím chápu jen malé začátky, že je za tím mnohem víc a možná se tu ani o boj nejedná. 

Každopádně bych si moc přála, kdyby to tak nemuselo být. Kdyby muži ctili své ženy a učili to svoje syny. Kdybych nikdy neslyšela od malinkého kluka slova: Hmm, na holku dobrý! Nebo: Jsi jenom blbá holka! Moc mě mrzí, že žijeme ve světě, kde se nadřazuje jedno pohlaví nad druhým a já jsem zrovna to pohlaví druhé… Vždycky budu mít pocit, že se musím prát, že mě musí něco štvát. Jen doufám, že mě neuštvou až do zbytku posledních sil. Že sem tam přijde můj muž – gentleman – a vybojuje mou čest za mě. A že někdy třeba pochopím, o co tu vlastně opravdu jde.