(Věnováno Martinovi)
To nebyly ledy,
které jsi prolomil
to byly
přímo ledovce
hřejivým
teplem jsi pomalu působil
pořád jsi
měl teplé srdce
nikdy nevychladlo
ani na vteřinku
nezkrotně odolnou
láskou
a čekal tiše, až prasknou.
A pak se
stalo, co jsem tolik nechtěla
ty ledy
opravdu roztály
jenom jsem,
hlupáček, vůbec nevěděla
před čím vším v cestě mi
stály.
Mockrát ti
děkuju za vysvobození
z království
ledové netečnosti
to by nebyl
život, jen kráčet po zemi
bez lásky …a
bez vděčnosti.
