Zábrany necítím, morálku nemám, problémy nevidím, strach
neznám.
Konat je potřeba, vnímat ten svět. Než se nám rozplyne
napadrť. Než nám ho ukradnou zodpovědnosti, než nám ho sežerou povinnosti.
Jednat je potřeba, slov bylo již dosti.
Když ti tvůj domov, nemůže být domovem, vyjdi ven. Jdi z něho
ven! A sleduj ho z povzdálí. Vzpomeň, jak tě v něm prve vítali. Jak
tě hřál, jak tě bavil a pozvolna rozesmál. Jak voněl, než ti křídla strh, jak
tě sváděl, div se nepřetrh. Sleduj, jak se z něho stal jen skleník všech
tvých katedrál, ve kterém vše se udusí. Drába sám na tebe najmul si. A v nečekané
chvíli pak spadla v kleci klec a pták už navždy byl jím chycený a mrtev
tak, že ani vody svěcený mu k ničemu by nebyly, nebýt takový malý víly, co
touhy činí v zázraky, co říká vzleť až nad mraky, až tam, kde zábrany
necítím, morálku nemám.
Problémy nevidím :) strach neznám.
Žádné komentáře:
Okomentovat